ANATOMIE A FYZIOLOGIE LIDSKÉHO TĚLA

LIDSKÉ TĚLO

Lidské tělo jako celek (bez spirituální složky) označuje celý lidský organismus. Skládá se ze 3 základních částí a několika podčástí, jimiž jsou:

a) hlava

- tvar hlavy je určen lebkou
- nachází se v ní mozek a smyslové orgány
- slouží jako řídící centrum lidského těla

b) trup
- základem trupu je:

páteř (tvořená obratli), která umožňuje člověku vzpřímenou chůzi
hrudní koš (tvořený hrudní kostí a žebry), který chrání životně důležité orgány
břicho

c) končetiny

- jsou to párové orgány
- zajišťují interakci s okolím (např. uchopování, přemisťování)
- rozlišujeme:

horní končetiny
dolní končetiny.

Lidské tělo je tvořeno souborem orgánů (orgánová soustava, orgánový systém), které zabezpečují určitou komplexní životní funkci a umožňují tak životaschopnost celého lidského organismu.

Hlavními orgánovými soustavami jsou:

opěrná a pohybová - kosterní - kosti, klouby, svalová - svaly
nervová - mozek, mícha, nervy, smysly
oběhová - srdce, cévy
mízní - mízní cévy, uzliny, mandle, slezina
dýchací - nos, hrtan, průdušky, plíce
trávicí - ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, žlučník, střeva, konečník
vylučovací - ledviny, močovody, močový měchýř
endokrinní - žlázy s vnitřní sekrecí, pohlavní žlázy
exokrinní - žlázy s vnější sekrecí
krycí - kůže
rozmnožovací - ženská - vaječníky, děloha, pochva - mužská - varlata, penis.

Hlavním řídícím centrem je mozek.

KOSTRA

Lidská kostra je soubor kostí, chrupavek a vazů, které dávají lidskému tělu základní tvar, vytváří pevnou a pasivně pohyblivou oporu těla, na niž se upínají svaly, a chrání některé životně důležité orgány (např. mozek, srdce, plíce, žaludek). Zajišťuje krvetvorbu - tvoří se zde červené a bílé krvinky, je skladištěm minerálních látek (např. fosfor, vápník). Lidská kostra váží 15-25%
z hmotnosti lidského těla, u dospělého člověka je tvořena asi z 206 kostí a u no-
vorozence asi z 305 kostí (některé malé kosti během života srůstají).

Osovou oporu kostry tvoří:

mozková část lebky - kost čelní, temenní, spánková, týlní, čichová, klínová a kůstky sluchové (kladívko, třmínek a kovadlinka)
obličejová část lebky - čelist horní a dolní, kost lícní, patrová, nosní, slzní, radličná a jazylka
páteř - obratle krční (C1 - C7), hrudní (Th1 - Th12), bederní (L1 - L5), křížové (S1 - S5) a kostrční (Co1 - Co5)
hrudník - kost hrudní, žebra pravá (7 párů), nepravá (3 páry) a volná
(2 páry).

Pohyblivou oporu kostry tvoří:

ramena - kost klíční a lopatka
horní končetiny - kost pažní, loketní, vřetenní, zápěstní, záprstní a články prstů
pánev - kost pánevní (kyčelní, sedací a stydká), kost křížová a kostrč
dolní končetiny - kost stehenní, holenní, lýtková, nártní, zánártní, čéška kolenní a články prstů.

Nahoru

KOSTI

Kosti se skládají z vaziva, chrupavky, mineralizované kostní tkáně (kostní dřeně), cév a nervové tkáně. Jsou pokryty silnou vrstvou vazivové tkáně (okosticí).

Rozlišujeme kosti:

dlouhé (např. kosti končetin )
krátké (např. obratle)
ploché (např. pánev, lopatka, žebra, čelist)
nepravidelné
sezamské (spojené šlachami).

Kosti jsou spojeny klouby, které umožňují přirozený pohyb lidského těla a jeho částí.

Nahoru

KLOUBY

Kloub je spojení a zároveň ohebné místo vzájemně se stýkajících kostí. Zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě a slouží k pohybu určité části lidského těla. Umožňuje současné provádění 2 různých pohybů (ohýbání a otáčení).

Kloub se skládá ze 2 styčných ploch stýkajících se kostí:

hlavice (vypouklý konec jedné kosti; je krytý chrupavkou)
jamka (vyhloubený konec druhé kosti; je krytý chrupavkou)

a z pouzdra zesíleného vazy a z vnitřní strany vystlaného synoviální vrstvou produkující tekutinu (synovie = kloubní maz), která zmírňuje tření a vyživuje kloubní chrupavky).

Podle počtu kostí, které spojují, jsou klouby:

jednoduché spojují 2 kosti (např. kloub ramenní)
složené spojují více kostí nebo jsou mezi ně vsunuty pohyblivé chrupavčité destičky, které vyrovnávají nerovnosti v zakřiveních styčných ploch kostí (např. kloub kolenní, loketní, zápěstní).

Na lidském těle jsou např. tyto klouby:

pánevní
kyčelní
kolenní
hlezenní
ramenní
loketní
zápěstní
meziprstní.

Nahoru

OBRATLE

Obratel (vertebra) je chrupavčitá kost, která vytváří točitý a flexibilní sloupec páteře a chrání míchu - je jeho základní stavební a nosnou jednotkou. Skládá se ze 3 částí, jimiž jsou

tělo (krátká kost, uvnitř vyplněná houbovitou kostní tkání = spongió-
zou a červenou kostní dření)
oblouk (kostěná vzpruha, která ohraničuje páteřní kanál)
výběžky (spojují obratle).

Každá část páteře má specifický tvar obratlů. Jednotlivé části páteře a obratle mají vztah k tělesným orgánům, žlázám a tkáním, souvisejí s kvalitou zdraví,
s fyzickými, psychosomatickými a psychickými obtížemi nebo přímo s nemocí, přičemž se vzájemně ovlivňují. Např.

Krční páteř

obratel C1 (atlas=nosič)

- spojuje páteř s lebkou a umožňuje kývavý pohyb hlavy
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- lebka
- obličej
- uši

- ovlivňuje

- mozek
- sympatikus
- krevní tlak

- zodpovídá za

- přísun krve do hlavy
- nestejné prokrvení mozkových hemisfér
- vysoký krevní tlak
- mdloby
- migrény a bolesti hlavy v horní části lebky
- zapomnětlivost
- chronickou únavu
- částečné ochrnutí

obratel C2 (axis=čepovec)

- je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- obličejové dutiny
- čelo
- oči
- uši
- jazyk

- ovlivňuje zrakový nerv
- zodpovídá za

- záněty lebeční dutiny
- oční problémy
- bolesti uší a hluchotu
- poruchy řeči

obratel C3

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- uši
- tváře
- zuby
- čelisti
- kosti obličeje

- ovlivňuje trojklaný nerv
- zodpovídá za

- ušní zvuky (pískání)
- bolesti obličejových nervů
- špatné zuby (bolesti) a krvácení dásní
- vyrážky a akné
- záněty nervů (neuralgii)
- nerozhodnost

obratel C4

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- ústa
- rty
- jazyk
- nos
- ušní bubínek

- zodpovídá za

- bolesti hlavy ve spodní části lebky
- křečovitě stažené ústní svaly
- popraskané rty
- polypy (výrůstky na sliznici, nepravé nádory)
- ústní katary
- chronickou rýmu
- ztrátu sluchu

obratel C5

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- hlasivky
- hrtan
- jícen
- krk

- zodpovídá za

- záněty hrtanu
- chronické nachlazení
- chrapot a bolesti v krku
- neschopnost se vyjádřit a prosadit

obratel C6

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- krční svaly a uzliny
- mandle
- ramena

- ovlivňuje štítnou žlázu
- zodpovídá za

- záněty mandlí
- dávivý kašel
- zvětšenou štítnou žlázu (strumu)
- ztuhlý krk
- bolesti ramen

obratel C7

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- mandle
- ramena
- loket
- prsty

- ovlivňuje štítnou žlázu
- zodpovídá za

- nachlazení
- onemocnění štítné žlázy
- nemoci šlach a vaziv ramenního kloubu
- tenisový loket
- brnění prstů
- vnitřní strach a deprese.

Hrudní páteř

obratel Th1

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- hltan
- hrtan
- jícen
- průdušnice
- krční svaly
- pletenec ramenní
- loket
- předloktí
- ruka
- prsty

-zodpovídá za

- ztuhlé krční svaly
- bolesti ramen, předloktí a rukou
- tenisový loket
- záněty šlach
- ztrátu citu v prstech
- nedůvěřivost

obratel Th2

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- srdce
- hruď

- ovlivňuje
- - srdeční činnost
- - krevní tlak
- zodpovídá za

- srdeční potíže (poruchy srdečního rytmu)
- vysoký krevní tlak
- bolesti na hrudi
- pocity úzkosti a vnitřní strach
- necitlivost

obratel Th3

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- plíce
- průdušky
- pohrudnice

- zodpovídá za

- dýchací potíže (suchý kašel, bronchitidu, astma)
- záněty plic a pohrudnice
- problémy v hrudní oblasti
- chřipku
- ztrátu vlastního názoru

obratel Th4

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- žlučník

- zodpovídá za

- nemoci žlučníku (žlučníkové kameny)
- žloutenku
- bolesti hlavy v postranní části lebky
- zahořklost a vzteklost

obratel Th5

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle
- - játra
- ovlivňuje krev a krevní tlak
- zodpovídá za

- bolestivost a zánětlivost kloubů (artritidu)
- špatnou funkci jater
- špatný krevní obraz (anémii)
- nízký krevní tlak
- pásový opar
- únavu
- vnitřní smutek a pláč

obratel Th6

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- žaludek

- ovlivňuje slinivku břišní
- zodpovídá za

- žaludeční potíže a pálení žáhy
- poruchy trávení a vyměšování
- diabetes (cukrovku)
- vnitřní vzdory

obratel Th7

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- žaludek
- dvanácterník

- ovlivňuje slinivku břišní
- zodpovídá za

- žaludeční potíže
- dvanácterníkové vředy a nádory
- škytavku
- nedostatek vitamínů
- slabost

obratel Th8

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- slezina
- bránice

- ovlivňuje solar-plexus
- zodpovídá za

- problémy se slezinou
- oslabenou imunitu
- umíněnost a vzdorovitost

obratel Th9

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- nadledvinky

- zodpovídá za

- poruchy tvorby hormonu kortizonu v nadledvinkách
- zvýšenou citlivost na bolest
- nadměrnou potivost
- alergie
- potlačovanou agresivitu

obratel Th10

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- ledviny

- zodpovídá za

- problémy s ledvinami
- zavápnění organismu
- výhřezy plotének a bolesti páteře
- chronickou únavu
- emoce
- problémy v mezilidských vztazích (partnerských, rodin-
ných, sousedských, pracovních, ...)

obratel Th11

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- ledviny
- močovody
- kůže

- zodpovídá za

- zažívací problémy
- kvalitu kůže (ekzémy, lupénku, vyrážku, akné)
- vypadávání vlasů
- neschopnost navázat kontakt
- slabost a strach ze vztahu

obratel Th12

- je k němu připojen jeden pár žeber
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- tenké střevo
- vaječníky

- zodpovídá za

- zácpu, nadýmání a průjem
- neplodnost
- revmatismus
- neschopnost oprostit se od minulosti
- strach z nových začátků.

Bederní páteř

obratel L1

- je oporou a nosnou jednotkou páteře
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- tlusté střevo
- vejcovody
- třísla
- paže

- ovlivňuje krevní oběh
- zodpovídá za

- špatné prokrvení tlustého střeva
- střevní potíže
- ustrašenost

obratel L2

- je oporou a nosnou jednotkou páteře
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- břicho
- slepé střevo
- stehna

- zodpovídá za

- břišní koliky a zánět slepého střeva
- překyselení organismu
- křečové žíly
- paniku a neschopnost uvolnit se

obratel L3

- je oporou a nosnou jednotkou páteře
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- močový měchýř
- pohlavní orgány
- kolena

- zodpovídá za

- poruchy močového měchýře
- únik moči (inkontinenci)
- problémy s těhotenstvím
- nepravidelnou a bolestivou menstruaci
- potíže v období přechodu
- bolesti v kolenou
- problémy s vlastní sexualitou

obratel L4

- je oporou a nosnou jednotkou páteře
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- prostata
- dolní zádové svalstvo

- ovlivňuje ischiatický nerv
- zodpovídá za

- prostatické problémy (časté a bolestivé močení)
- bolesti páteře (ischias, lumbágo = hexenschuss)
- chybějící zázemí

obratel L5

- je oporou a nosnou jednotkou páteře
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- konečník
- kyčle
- hýždě
- lýtka
- kotníky
- chodidla

- zodpovídá za

- špatné prokrvení a otoky dolních končetin
- křeče v lýtkách a studené nohy
- pocit viny.

Kříž

obratle S1, S2, S3, S4 a S5

- srůstají do kosti křížové
- spojují páteř s kostí kyčelní
- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- břicho
- sedací svalstvo
- chodidla

- zodpovídá za

- ženské potíže
- špatné držení těla a vybočení pánve
- rozdílnou délku dolních končetin
- bolesti chodidel.

Kostrč

obratle Co1, Co2, Co3, Co4 a Co5 - srůstají v kostrč

- souvisí s těmito orgány a místy na těle

- konečník

- zodpovídá za

- bolesti při sezení
- svědivost a křečové žíly v konečníku (hemeroidy)
- špatné spojení s „matkou zemí“.

SVALY

Svalstvo člověka je soubor svalů, které umožňují aktivní pohyb organismu nebo jeho částí. Základem pohybu je svalový stah (kontrakce); ten je důsledkem nervového podnětu a řetězce chemických reakcí, jež zajišťují myofibrily (speciální vláknité struktury uložené v cytoplazmě svalových buněk). Svalstvo člověka má rovněž schopnost přeměnit chemickou energii živin v kinetickou energii (účinnost 30%) a v teplo. Svalstvo je tvořeno přibližně z 850 svalů a váží 30-50% z celkové hmotnosti lidského těla. Až 56% z hmotnosti všech svalů připadá na svaly dolních končetin, 28% na svaly horních končetin a 16% na svaly trupu a hlavy.

Svaly jsou orgány tvořené svalovou tkání (svalovinou). Podle typů svalové tkáně rozeznáváme svaly:

a) kosterní

je to příčně pruhovaná a žíhaná svalovina, která se upíná ke kostem
jednotlivé svalové tkáně se dále skládají ze svalových vláken, obalených buněčnou membránou a vzájemně spojených do snopců a snopečků (po 10 - 100 vláknech)
svalové snopce jsou pokryty pevným, ale pružným vazivovým obalem (povázkou = fascií)
na obou koncích svalu přecházejí povázky ve šlachy a jsou napojeny na kosti; místa, kde se svaly připojují ke kostem a s nimiž se sval nepohybuje se nazývají origo; úpony u kostí, s nimiž sval při svém stahu pohybuje jsou tzv. inzerce
svalovina je řízena mozkovými a míšními nervy a je ovládána vůlí (např.svaly hlavy, jazyk, bránice, hlavní dýchací svaly, svaly končetin)

b) srdeční

je to svalovina srdeční stěny
podněty ke stahování vznikají přímo v srdci a nejsou ovladatelné vůlí

c) hladké

je to útrobní svalovina
pracuje pomalu a mimovolně (např.svalovina stěn cév, trávicí trubice, vývodů žláz, dělohy, duhovky oka, vzpřimovače trupu)

d) myoepiteliální

je to svalovina epitelu, který svým stahováním umožňuje např. vylučování žláz (sekreci).

Podle typu pohybu, který vykonávají, rozdělujeme svaly na:

a) flexory

flexe = ohýbání, ohnutí, zkrácení
flexory zajišťují pohyb, při kterém se zmenšuje kloubní úhel - tj. úhel, který v kloubu svírají kosti (např. ohýbání horní končetiny v lokti, ohýbání dolní končetiny v koleni)

b) extenzory

extenze = natažení, napřímení, prodloužení
extenzory zajišťují pohyb, při kterém se zvětšuje kloubní úhel (např. natažení horní končetiny v lokti, natažení dolní končetiny v koleni)

c) abduktory

abdukce = odtažení
abduktory zajišťují pohyb směrem od osy těla (např. rozpažování horních končetin,roznožování dolních končetin)

d) adduktory

addukce = přitažení
adduktory zajišťují pohyb směrem k ose těla (např. připažování horních končetin, přinožování dolních končetin)

e) rotátory

rotace = otáčení
rotátory zajišťují vnitřní nebo vnější pohyb kolem podélné osy těla (např. otáčení horní končetiny- v rameni, otáčení dolní končetiny
v kyčli, otáčení trupu v pase)

f) pronátory

pronace = rotace předloktí
pronátory zajišťují pohyb, kdy se u horní končetiny, visící volně podél těla, otočí dlaň ruky dozadu a hřbet dopředu (např. pohyb horní končetiny při pohledu na hodinky)

g) supinátory

supinace= pohyb předloktí
supinátory zajišťují pohyb, kdy se u horní končetiny, visící volně podél těla, otočí dlaň ruky dopředu a hřbet dozadu (např. pohyb horní končetiny při vztažení pro něco "dej")

h) cirkumduktory

cirkumdukce = kroužení
cirkumduktory zajišťují složitý pohyb, kdy v kloubu postupně dochází k flexi, abdukci, extenzi, addukci a volný konec těla opisuje kruh (např. kroužení trupu v pase).

Ve zdravém lidském těle pracují svaly v párech nebo ve skupinách - sval, který se aktivuje a stahuje, se nazývá synergista; jeho protějšek, který při svém pohybu relaxuje a uvolňuje se, je antagonista. Při pohybu se synergista a antagonista ve své funkci střídají. Podle jejich převažujících funkcí rozlišujeme svaly:

a) posturální

zajišťují držení těla
do aktivity se uvádějí pomaleji
nástup únavy přichází později
nahrazují činnost fázických svalů, které mají podobnou funkci (např. při únavě) a vytěsňují je ze svalové souhry
jeví tendenci k zesílení, zvětšení a zkrácení

b) fázické

aktivují se rychle
nástup únavy přichází brzy
nechávají se ve své funkci zastupovat posturálními svaly, které mají podobnou funkci (např. při únavě), a vypadávají ze svalové souhry
jeví tendenci k prodloužení a atrofii (ztráta svalové hmoty a síly).

Svalová soustava lidského těla je tvořena těmito nejdůležitějšími svaly:

na lebce - sval čelní, žvýkací
na krku - sval trapézový, zdvihač hlavy
na hrudi a břiše - sval velký prsní, přední pilotový, přímý břišní, zevní šikmý břišní, bránice
na trupu vzadu - sval podlopatkový, malý oblý, velký oblý, široký zádový
na horních končetinách - sval deltový, trojhlavý pažní, dvojhlavý pažní, vřetenní, natahovač prstů
na dolních končetinách - sval velký hýžďový, pološlašitý, dvojhlavý stehenní, čtyřhlavý stehenní, krejčovský, trojhlavý lýtkový, přední holenní, chodidlový.

NERVY

Nervová soustava slouží k zachycení a zpracování vnějších podnětů působících na lidský organismus a k zajištění odpovídající zpětné reakce. Zodpovídá za udr-
žení stálosti vnitřního prostředí (homeostázu) a koordinaci funkcí celého organismu.

Základní strukturní a funkční jednotkou nervového systému jsou neurony (nervové buňky) - dendrity, které přijímají informace o vnějších podnětech a axony, které zpracované informace předávají dalším buňkám. Šíření informací mezi neurony se děje změnou elektrického napětí na buněčné membráně (synapsí) a vyúsťuje ve sled nitrobuněčných dějů, jež vedou ke svalovému stahu.

Nervová soustava je tvořena:

a) centrální nervovou soustavou

mozek - je to hlavní nervové centrum, které řídí a kontroluje činnost srdce, schopnost pohybu, řeči, myšlení či vnímání emocí
mícha - je to nervová trubice uvnitř páteře, ze které vycházejí mozkomíšní nervy zajišťující reflexy; obsahuje tělní tekutinu (mozkomíšní mok), která vyživuje mozek i míchu a chrání je proti infekci

b) periferní nervovou soustavou

- je to soustava vegetativních, sensitivních, sensorických a motorických nervů (v hladkém svalstvu)
- řídí vůlí neovladatelné reakce orgánů žláz a cév
- dělí se na:

sympatikus - řídí např. zrychlení srdečního tepu, dýchání, pocení
parasympatikus - řídí např. snižování aktivity, odpočinek, trávení.

KREV

Oběhová soustava lidského těla slouží k transportu živin (např. kyslík, glukóza) a stopových prvků do tkání, k odvodu plynů a odpadních látek z tkání (např. oxid uhličitý, kyselina mléčná) a k rozvodu hormonů a tepla po těle. Zprostředkovává obranu organismu proti choroboplodným zárodkům. Oběhová soustava je tvořena srdcem a cévami. Transportním médiem je krev - červené viskózní tekuté plazma tvořené krevními tělísky:

červenými krvinkami (erytrocyty) z 96%; obsahují hemoglobin a distribuují do tkání kyslík
bílými krvinkami (leukocyty) ze 3%; eliminují původce infekcí
krevními destičkami (trombocyty) z 1%; odpovídají za srážení krve (koagulaci).

Krev neustále cirkuluje v cévách. Cévy se dělí na:

tepny (artérie) vedou okysličenou krev směrem od srdce ke tkáním a orgánům
žíly (vény) vracejí krev bez kyslíku směrem k srdci
vlásečnice (kapiláry) dopravují živiny do tkání a odplavují odpadní produkty.

Oběh krve v organismu zajišťuje srdce, což je dutý svalový orgán ze speciální srdeční svaloviny (endokardu), který je na povrchu kryt vazivovým obalem, tzv. osrdečníkem (perikardem) a vrstvou tuku, která vyrovnává nerovnosti srdečního povrchu a umožňuje klouzání srdce v hrudní dutině. Mezi endokardem a perikardem je příčně pruhované svalstvo (myokard), které je hlavním zdrojem silných srdečních kontrakcí. Srdce je rozděleno přepážkami (chlopněmi) na 4 sa-
mostatné dutiny (pravou a levou předsíň, pravou a levou komoru), pracuje jako pumpa ve 2 fázích:

a) systola

je to koordinovaný srdeční stah svaloviny, kdy krev tryská ze srdečních předsíní do komor a do tepen (nárazy krve na chlopně slyšíme jako srdeční ozvy)

b) diastola

srdce odpočívá a plní se krví.

Neustále se střídá diastola předsíní a současná systola komor a systola předsíní a současná diastola komor.

Srdce produkuje hormon (atriový natriuretický peptid), který reguluje krevní tlak a objem. Průměrně denně udeří srdce až 100 000 ×. V lidském těle se nachází na levé straně dutiny hrudní. U dospělého člověka je asi 12 cm dlouhé a 9 cm široké, u žen váží kolem 230 - 280 g , u mužů 280 - 340 g.

MÍZA

Mízní (lymfatická) soustava je jednostranná soustava lidského těla, vedoucí
z mezibuněčných prostor cévami do krevního řečiště (necirkuluje v uzavřeném oběhu). Úzce navazuje na cévní soustavu a pomáhá odvádět krev z tkání a vracet ji k srdci. Proudí vlastním cévním řečištěm:

mízními vlásečnicemi (mízními kapilárami), které začínají slepými výběžky, odvádějí z tkání přebytečný tkáňový mok, nepotřebné a škodlivé produkty metabolismu a látky, které neprojdou stěnou krevních vlásečnic (např. tuky)
mízními cévami (mízovody), které vznikají spojením mízních vlásečnic, procházejí mízními uzlinami (nodi lymphatici), kde se filtruje míza a kde vznikají lymfocyty
mízními kmeny, které vznikají spojením mízních cév a ústí do žil
v blízkosti srdce (např. pravostranný mízní kmen, hrudní mízovod).

Mízní soustava sbírá po těle mízu (lymfu), což je nažloutlá tělní tekutina (podobná krevní plazmě), která je tvořena lymfocyty 99%. Vzniká z tkáňového moku v mezibuněčných prostorech a v kostní dřeni a filtruje se v mízních uzlinách nebo žlázách a podílí se na stálosti vnitřního prostředí (homeostáze). Tok mízy podporují svalové kontrakce. Denně se v lidském těle vytvoří asi 2,5 l mízy.

Hlavními mízními (lymfatickými) orgány jsou:

slezina
slepé střevo
krční a nosní mandle
brzlík.

DÝCHÁNÍ

Dýchací soustava lidského těla je orgánová soustava, která slouží k dýchání (respirace, ventilace), což je proces výměny plynů (zejména kyslíku a oxidu uhličitého) mezi organismem a vnějším prostředím, který se děje kaskádovými chemickými reakcemi v buňkách. Projevem dýchání je dech, kde s nádechem je do plic nasáván nový vzduch a s výdechem je použitý vzduch vytlačen ven. Dýchací pohyby zabezpečuje dýchací svalstvo a některé další orgány. Dýchací svaly se rozdělují na:

vdechové (inspirační) - bránice, svaly zevní mezižeberní, šikmé mezižeberní, zdvihač hlavy
výdechové (expirační) - sval přímý břišní, vnější šikmý břišní, vnitřní šikmý břišní, příčný břišní, vnitřní mezižeberní.

Dýchací centrum je uloženo v prodloužené míše. K dýchací soustavě lidského těla patří:

horní cesty dýchací - nos, nosní dutiny, nosohltan
dolní cesty dýchací - hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky
plíce.

Centrálním dýchacím orgánem, umožňujícím výměnu plynů mezi krví a vzduchem, jsou plíce. Plíce jsou párovým orgánem (levá plíce je menší než pravá); skládají se z tenkostěnných plicních váčků a plícních sklípků (alveol); jsou opředeny krevními kapilárami. Každá plíce je rozdělena na laloky (levá plíce má 2 laloky, pravá má 3 laloky); uvnitř je rozvětvený systém průdušek. V lidském těle se plíce nacházejí v hrudní dutině. Zdravé plíce mají narůžovělou barvu, jsou hladké a mají houbovitou konzistenci a u dospělého člověka pojmou až 3 l vzduchu.

Hlavním fonačním orgánem jsou hlasivky, které jsou uloženy v hrtanu. Rozechvěním napjatých hlasivkových řas při výdechu vzduchu hlasivkovou štěrbinou vzniká lidský hlas. Tón hlasu záleží na rezonanční frekvenci kmitajících se hlasivek. U dospělých mužů se pohybuje kolem 125 Hz, u dospě-
lých žen kolem 210 Hz a u dětí přes 300 Hz.

TRÁVENÍ

Trávicí soustava lidského těla je orgánová soustava, která zajišťuje příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin a vyloučení nestrávených či nestravitelných zbytků z těla. Cílem procesu je trávení (získání živin z potravy). U dospělého člověka je trávicí soustava dlouhá téměř 8 m
(od ústního až k řitnímu otvoru); ve svém průběhu se člení, kroutí a různě rozšiřuje. Trávicí soustavu tvoří:

dutina ústní - je počátkem trávicí soustavy; skládá se z úst, chrupu, jazyka, slinných žláz (např. příušní, podjazyková, podčelistní)
trávicí trubice - slouží k trávení a vstřebávání živin; skládá se z hltanu, jícnu, žaludku (česlo, dno, tělo, zakřivení, vratník), tenkého střeva (dvanácterník, lačník, kyčelník), tlustého střeva (slepé střevo, tračník, konečník), řitě
žlázy - vylučují enzymy a látky potřebné k trávení; skládá se z jater, slinivky břišní.

Centrálním orgánem metabolismu jsou játra, která jsou nezastupitelným orgánem při biotransformaci látek a detoxikaci organismu. Zajišťují energetickou látkovou výměnu, přeměnu živin, trávení potravy a slouží jako zásobárna životně důležitých látek (např. glykogen, železo, vitamíny). Regulují hospodaření s vodou a solemi, produkují hormony, podílejí se na syntéze bílkovin krevní plazmy a na srážlivosti krve. Zdravá játra mají červenohnědou barvu, jsou tuhá, ale poddajná; tkáň je křehká, povrch je pokrytý vazivovou blánou a částečně také viscerální (orgánovou) pobřišnicí. V lidském těle se nacházejí na pravé straně dutiny břišní. U dospělého člověka váží asi 1500 g.

VYLUČOVÁNÍ

Vylučovací soustava lidského těla je orgánová soustava, která zajišťuje zpracovávání vody a vylučování škodlivých a odpadních látek z těla, které vznikly činností buněk. Vylučovací soustava reguluje objem vody a obsah solí
v těle, kontroluje složení tělních tekutin a obsah iontů v těle a snaží se udržet stálost vnitřního prostředí (homeostáze). Součástí vylučovací soustavy člověka jsou:

ledviny
nadledvina
močovody
močový měchýř
močová trubice.

Na vylučování se podílejí také játra.

Vylučování se nejčastěji děje močí. Hlavním vylučovacím ústrojí člověka jsou ledviny, což je párový orgán skládající se z dřeně, kůry a pánvičky ledvinové. Jejich základní stavební a funkční jednotkou jsou klubíčka vlásečnic glomerulus (nefrony), která zajišťují filtraci krevní plazmy, tvorbu, vstřebávání (resorpci) a vylučování moči. Denně ledviny přefiltrují až 150 - 200 l primární moči (filtrátu složeného z vody, močoviny a chloridu sodného), který se částečně zpětně vstřebá; definitivní objem vyloučené hypertonické moči je 1,5 l. Zdravé ledviny mají červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké, kryté vazivovým pouzdrem a porostlé tukem, který je chrání před mechanickými otřesy. V lidském těle se ledviny nacházejí po stranách bederní páteře uvnitř dutiny břišní. U dospělého člověka váží okolo 150 g.

ŽLÁZY

Žlázy jsou orgány, jejichž hlavní funkcí je produkce látek, které jsou vylučovány přímo do krve (endokrinní žlázy s vnitřní sekrecí) nebo na povrch kůže či sliznice (exokrinní žlázy s vnější sekrecí). Žlázy jsou tvořeny:

vazivem
žlázovým epitelem - to je krycí tkáň z pevně spojených buněk s minimem mezibuněčné hmoty, která je vyživována procesem volného rozptylování se částic v prostoru (difúzí)
myoepiteliálními buňkami - to jsou buňky mající schopnost svalového stahu (kontrakce).

Soustava endokrinních žláz s vnitřní sekrecí (vylučováním, vyměšováním) je systém, který produkuje hormony (chemické sloučeniny bílkovinné povahy, které předávají informace mezi buňkami) a vylučuje je přímo do krevního oběhu.Do soustavy endokrinních žláz s vnitřní sekrecí patří např.:

bazální mezimozek (hypotalamus)
podvěsek mozkový (hypofýza)
šišinka mozková (epifýza)
štítná žláza
příštítná tělíska
slinivka břišní (pankreat)
nadledvinkové žlázy
tuková tkáň
kůže.

Funkci endokrinních žláz plní také srdce, žaludek, střeva, játra a ledviny.

Soustava exokrinních žláz s vnější sekrecí (vylučováním, vyměšováním) je systém, který produkuje tělní tekutiny (např. vodu, pot, moč, sliny, slzy, hlen, hnis, kožní maz, krev, mízu, mateřské mléko, plodovou vodu, poševní sekret, preejakulát, sperma, tráveninu, zvratky, žluč) a vylučuje je z těla ven na povrch kůže nebo sliznice. Do soustavy exokrinních žláz s vnější sekrecí patří např.:

potní žlázy (ekrinní)
pachové žlázy (apokrinní)
slinné žlázy
mazové žlázy
mléčné žlázy.

Funkci exokrinních žláz plní také žlučník, žaludek, střeva, játra a ledviny.

KŮŽE

Krycí soustava je orgánová soustava na povrchu lidského těla, která odděluje vnitřní prostředí organismu od vnějšího, tvoří vodotěsný obal kolem povrchu těla, vylučuje odpadní látky z těla, zabraňuje vniknutí škodlivých látek a mikroorganismů do těla, chrání měkké tkáně, reguluje tělní teplotu a obsahuje také smyslové senzory (např. bolesti, tlaku, teploty, chladu). Patří do ní:

kůže
kožní deriváty - vlasy, vousy, chlupy, nehty, kožní žlázy.

Kůže (derma) je svou plochou nejrozsáhlejší tělní pokryv lidského těla, připadá na ni 16% hmotnosti lidského těla. Skládá se ze 3 základních částí:

a) pokožka (epidermis)

- je to nejsvrchnější vrstva kůže, která je tvořena vrstevnatým epitelem z dlaž-
dicových buněk, pod nimiž je bazální membrána s epitelovými buňkami; horní vrstvy rohovatí, odumírají a odlupují se
- nové buňky vznikají dělením buněk (mitózou) ve vnitřních vrstvách; postupně se plní proteinem keratinem, dostávají do svrchních vrstev, mění tvar a diferencují se
- celá pokožka se obmění asi za 21 dní, ta však neobsahuje žádné cévy a je vyživována ze škáry procesem volného rozptylování se částic v prostoru (difúzí)

b) škára (dermis)

- je to střední vrstva kůže, která je tvořena sítí kolagenových vláken pojivové tkáně a škárovými papilami, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení
- je pružná a pevná, asi 3 cm silná. (ztráta pružnosti škáry je přirozeným procesem stárnutí)
- kůže se uvolňuje a skládá do záhybů a vrásek
- škára obsahuje také vlasové cibulky (folikuly), mazové žlázy, potní žlázy a krev-
ní cévy; je vyživována cévami

c) podkožní vazivo (tela subcutanea)

- je to nejspodnější vrstva kůže (u žen bývá silnější)
- izoluje a chrání svaly a nervy
- určuje tvar a hmotnost celého těla
- slouží jako zásobárna energie
- obsahuje tukové buňky a v nich rozpuštěné vitamíny A, D, E a K.

Barvu kůže určují její barviva:

hemoglobin (bílá až růžová barva kůže)
karoten (žlutá barva kůže)
melanin (červenohnědá až černá barva kůže).

ROZMNOŽOVÁNÍ

Rozmnožování (reprodukce) člověka je biologický proces tvorby potomstva pohlavní formou, kdy se kombinují pohlavní buňky vzniklé buněčným dělením (meiózou). Osou rozmnožování člověka je pohlavní styk mezi mužem a ženou, který vyústí v těhotenství (během něhož vznikne nový životaschopný organismus) a posléze v porod.

Rozmnožovací (reprodukční, pohlavní) soustava člověka je soubor pohlavních orgánů (genitálií) a pohlavních žláz (gonád), které zajišťují vznik zralých pohlavních buněk (gamet) a přenos jejich dědičné informace na potomky. Orgány rozmnožovacích soustav jsou u opačných pohlaví odlišné; vždy ale existuje rovnocenný (homologický) protějšek. Rozlišujeme rozmnožovací soustavu:

1a) ženskou - vnitřní

- tvoří ji vaječník, vejcovod, děloha, děložní hrdlo,pochva (vagína)

- ženské pohlavní buňky (vajíčka) vznikají ve vaječnících

- příjem spermatu se děje pochvou, oplození (koncepce) a růst plodu (těhotenství) probíhá v děloze - proces trvá asi 40 týdnů a zpravidla končí spontánním porodem nebo císařským řezem (při defektu nebo poškození plodu končí předčasně potratem nebo interrupcí)

- nenastane-li oplodnění, děloha vypudí svoji výstelku (endometrium) vagínou
z těla ven v podobě krevního výtoku (menstruace, menses); menstruační cyklus pohlavně zralých žen (obvykle mezi 12. - 55. rokem života) trvá 3 - 5 dní a nastává pravidelně po 28 dnech

1b) ženskou - vnější

- tvoří ji vulva, pysky a poštěváček

2a) mužskou - vnitřní

- tvoří ji varlata, nadvarlata, chámovod a předstojná žláza
- mužské pohlavní buňky (spermie) vznikají ve varlatech

2b) mužskou - vnější

- tvoří ji penis (pyj), šourek
- přenos spermatu a oplození vajíčka se děje penisem.